pátek 10. července 2020

Dovolená bez dovolené.


Čeština je úžasná a miluji její významy. Je léto, doba dovolených. Téma dovolené je velice aktuální záležitost. Podle mého je dovolená odvezena od slova dovolovati si. Opakem slova dovolovati si je nedovolovat si. Často, aniž bychom si to uvědomovali používáme slova typu“ nemůžu si to dovolit, co si to vůbec dovoluješ“ apod.

Prostě to vypadá, že si po většinu roku nic moc nedovolujeme a na té naší vysněné dovolené si pak dovolíme úplně všechno. Po pravdě, jak kdo a kde. Byla jsem před pár roky s kamarády v Itálii a také jsme si nemohli dovolit chodit každý večer do restaurace na večeři. Prostě jsme na to neměli dost peněz. Dokonce si myslím, že nás tam takových bylo dost. I tam  jsem slýchávala od krajanů  naše oblíbené, “nemůžeme si to dovolit“. Tatínek mé spolužačky ještě k tomu dodával super hlášku “copak kradu“? A tak je čas to změnit.


Co kdy jste si ale mohli dovolat i bez dovolené. Já to začala dělat také. Vlastně mě došlo, že dovolenou ani nepotřebuji. Jsem dlouhou řadu let OSVČ. Odpovědná sama za sebe. Nikdo mi neplatí ani dovolenou ani nemocenskou. Má to své výhody i nevýhody. Nemusím nikoho poslouchat, jen sama sebe, zbytečně nejsem nemocná a mám za sebe plnou odpovědnost. Musím platit sociální a zdravotní pojištění, nájem a daně (ať na to vydělám nebo nevydělám).

A jak je to s tou dovolenou? Mám pocit, že už ji poslední dobou nepotřebuji. Dělám práci, která mě velice baví, naplňuje a má pro mne smysl. Tím pádem mě neubývá žádná energie, spíš naopak. Práce mě nabíjí a inspiruje další tvorbou a nápady. Radost, štěstí a pohodu nehledám ve vnějších věcech, ale ve svém vnitřním nastavení. Raduji se z maličkostí a ke svému pocitu štěstí nepotřebuji drahou a přepychovou dovolenou. Stačí mi blízkost a krása naší přírody a společnost milých lidí, které jsou v mé blízkosti. Mám pocit, že jsem se dostala do „výrobního nastavení“, jak říká jeden moudrý lektora můj známý.

A co je výrobní nastavení? Uvědomění si svého pravého JÁ a podstaty Bytí. Být v pocitu bezpodmínečné lásky a přijetí. Cítit propojení s matkou Zemí, s Vesmírnými energiemi a jejími zákonitostmi. Být v pocitu radosti a štěstí.
Samozřejmě přicházejí do života i nepříjemné situace, ale i ty se nechají zvládnou bez stresu. Nedávno prohlásil můj dospělý syn úžasnou větu. Stres je nepřijetí stávající situace. Myslím, že to je velké moudro.

Proto si dovoluji,  přijímat do života s láskou a pokorou vše co přichází, dobré i špatné. O tom život je a vše k tomu patří. Dovoluji si prožívat všechny emoce, které ke mně přichází. Dovoluji si být nedokonalá ve své dokonalosti. Dovoluji si zažívat nedostatek i dostatek, lásku i bolest. Dovoluji si jet na vlně života a jet po jeho proudu, bez zábran a odporu. Je to super jízda, při níž si uvědomuji, že nepotřebuji vlastně žádnou dovolenou. Vždyť já si vlastně dovoluji celý rok to, co chci.

Autor článku: Jana G.


Žádné komentáře:

Okomentovat