Čeština je úžasná a miluji její významy. Je léto, doba
dovolených. Téma dovolené je velice aktuální záležitost. Podle mého je dovolená
odvezena od slova dovolovati si. Opakem slova dovolovati si je nedovolovat
si. Často, aniž bychom si to uvědomovali používáme slova typu“ nemůžu si to
dovolit, co si to vůbec dovoluješ“ apod.
Prostě to vypadá, že si po většinu roku nic moc nedovolujeme
a na té naší vysněné dovolené si pak dovolíme úplně všechno. Po pravdě, jak kdo
a kde. Byla jsem před pár roky s kamarády v Itálii a také jsme si
nemohli dovolit chodit každý večer do restaurace na večeři. Prostě jsme na to neměli
dost peněz. Dokonce si myslím, že nás tam takových bylo dost. I tam jsem slýchávala od krajanů naše oblíbené, “nemůžeme si to dovolit“.
Tatínek mé spolužačky ještě k tomu dodával super hlášku “copak kradu“? A tak je čas to změnit.
Co kdy jste si ale mohli dovolat i bez dovolené. Já to začala dělat také. Vlastně mě došlo, že dovolenou ani nepotřebuji. Jsem dlouhou
řadu let OSVČ. Odpovědná sama za sebe. Nikdo mi neplatí ani dovolenou ani nemocenskou.
Má to své výhody i nevýhody. Nemusím nikoho poslouchat, jen sama sebe, zbytečně
nejsem nemocná a mám za sebe plnou odpovědnost. Musím platit sociální a
zdravotní pojištění, nájem a daně (ať na to vydělám nebo nevydělám).
A jak je to s tou dovolenou? Mám pocit, že už ji
poslední dobou nepotřebuji. Dělám práci, která mě velice baví, naplňuje a má
pro mne smysl. Tím pádem mě neubývá žádná energie, spíš naopak. Práce mě nabíjí
a inspiruje další tvorbou a nápady. Radost, štěstí a pohodu nehledám ve
vnějších věcech, ale ve svém vnitřním nastavení. Raduji se z maličkostí a
ke svému pocitu štěstí nepotřebuji drahou a přepychovou dovolenou. Stačí mi
blízkost a krása naší přírody a společnost milých lidí, které jsou v mé blízkosti.
Mám pocit, že jsem se dostala do „výrobního nastavení“, jak říká jeden moudrý
lektora můj známý.
A co je výrobní nastavení? Uvědomění si svého pravého
JÁ a podstaty Bytí. Být v pocitu bezpodmínečné lásky a přijetí. Cítit propojení
s matkou Zemí, s Vesmírnými energiemi a jejími zákonitostmi. Být v
pocitu radosti a štěstí.
Samozřejmě přicházejí do života i nepříjemné situace, ale i
ty se nechají zvládnou bez stresu. Nedávno prohlásil můj dospělý syn úžasnou
větu. Stres je nepřijetí stávající situace. Myslím, že to je velké moudro.
Proto si dovoluji, přijímat do života s láskou a pokorou vše
co přichází, dobré i špatné. O tom život je a vše k tomu patří. Dovoluji
si prožívat všechny emoce, které ke mně přichází. Dovoluji si být nedokonalá
ve své dokonalosti. Dovoluji si zažívat nedostatek i dostatek, lásku i
bolest. Dovoluji si jet na vlně života a jet po jeho proudu, bez zábran
a odporu. Je to super jízda, při níž si uvědomuji, že nepotřebuji vlastně
žádnou dovolenou. Vždyť já si vlastně dovoluji celý rok to, co chci.
Autor článku: Jana G.
Žádné komentáře:
Okomentovat