Změna života: Neměli nám to vůbec říkat...

Změna života: Neměli nám to vůbec říkat...: Malé zamyšlení k současné situaci a ohlédnutí za rokem našeho života s Covidem. Někteří lidé jsou stále vystrašení a vyděšení a spoléhají, ž...

Neměli nám to vůbec říkat...

Malé zamyšlení k současné situaci a ohlédnutí za rokem našeho života s Covidem. Někteří lidé jsou stále vystrašení a vyděšení a spoléhají, že je zachrání očkování. Věří, že jedině politici a lékaři, kteří mají daná nařízení od vlády je mohou zachránit. Dodržují všechna opatření a přijímají za pravdu vše, co říkají naši politici.

Další lidé, které nevyděsil vir, vyděsila vláda svými opatřeními a politickými rozhodnutími. A to pod  rouškou naší jediné záchrany. Lidé se stále více dostávají do stresu a existenčních problémů. Jiní už toho mají opravdu dost, ale tlak, manipulace a omezení se neustále zvyšují. Veškerá dosavadní opatření  nás nedovedla zpět do normálního života. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že je vše jinak a jsou výrazně umlčováni.

Zastavte kyvadlo - nedávejte mu svou vlastní energii.

Vzpomněla jsem si na rozhovor v TV, kdy se vyjadřoval přední politik našeho státu A.B .k situaci, že se tolik lidí se bouří proti jeho vládě, jednání a pod. Redaktorka mu položila otázku: "A to vám nevadí, že tolik lidí je proti vám  a bouří se?" Jeho odpověď byla, " ne, mně to naopak dává sílu".

Všechno je to hra o energii. Krásně o tom píše Vadim Zeland.

Nejvíce nás znepokojuje to, co nás straší, obtěžuje, budí obavy, trápí či vzbuzuje nelibost. V průběhu tisíciletí se tak psychika člověka formovala pod vlivem destruktivních kyvadel, pro něž je výhodné, aby lidstvo udržovala ve strachu a mohla jimi úspěšně manipulovat.

Cituji:

Nejdůležitější a jediný cíl jakéhokoliv kyvadla spočívá pouze v tom, aby od svých přívrženců získávalo energii. Jestliže energie nepřichází, kyvadlo se zastavuje.

Problémy a překážky si vytvářejí sami lidé, a potom plýtvají energií na jejich překonávání.

Zakázané Velikonoce?

Tak jsem se dnes od několika lidí dozvěděla, že jsou vládou zakázané Velikonoce. Dokonce byla kamarádka svědkem, kdy dnes u kasy v obchodě muselo dítě vrátit s brekotem velikonočního čokoládového zajíčka, protože se nesmí prodávat velikonoční zboží.

Oslava Velikonoc je zakázána. Tak nevím, jestli se smát nebo brečet. Zakázali nám zpívat, shromažďovat se, volně dýchat a do smíchu už mnohým také není...

Tak jen čekám, jestli nějakého pana chytrého nenapadne zakázat třeba jaro. Myslím, že "Boží příroda" si od pánů chytrých a vládnoucích do toho moc kecat nenechá. Má svou přirozenou božskou sílu a moudrost a ví, že vše má ten správný čas a zastavit se určitě nenechá.

Strach, čeho se vlastně bojíme?

Dnes jsem vysvětlovala malým vnučkám, co je strach. Chtěly nechat večer v ložnici rozsvíceno, protože se prý bojí tmy. Tak jsem si k nim sedla na postel a optala jsem se jich, co by jim ta tma mohla udělat? Nevěděly.

Usmála jsem se říkám „tma je jen opakem světla, tma nekouše, neškrábe a nic nedělá. Vy se totiž holčičky nebojíte tmy, vy se bojíte pouze svých myšlenek o tmě, a to je velký rozdíl“.

Podívaly se na mě velmi překvapeně, ale moudře. Starší vnučka (bude jí 6) povídá. „Víš babičko, já si vlastně představuji, že když je tma, tak může být někdo schovaný pod postelí, a to se bojím.“

Odpovídám, že je to přesně tak. Ale, že se bojí jen té představy, co má v hlavě, a že ve skutečnosti tam nikdo není. Usmála se a povídá. „Tak to já si klidně mohu představovat něco jiného a nemusím se vůbec bát. To mi nikdo neřekl babičko, tak to já si budu představovat vždy jen to hezké.“