Strach nás má vždy chránit ale bohužel často zatemňuje naši mysl. Strach je naše primární emoce přežití a potřebujeme ho k tomu, abychom byli ochráněni před nebezpečím. Strach nedovolí abychom sáhli rukou do ohně, strach zařídí abychom včas uskočili před jedoucím autem nebo abychom včas zabrzdili, když nám pod kola auta skočí srnka. Tento strach je v naprostém pořádku.
Abychom rychle uměli zareagovat máme v naší mysli část mozku (plazí mozek), který je propojený s limbických systémem a amygdalou. Je to takové poplašné zařízení v naší mysli a umí rozhodovat
v pozici přežití třemi způsoby.
Útok, útěk, ustrnutí.
Když zažíváme strach,
naše tělo uvolňuje stresové hormony, které zpomalují nebo vypínají tělesné
funkce, které bezprostředně nepotřebujeme k přežití. To zahrnuje například také střeva, kde sídlí většina našeho imunitního systému. A ty strach doslova
vypne. Často lidé zemřou díky strachu než na skutečnou nemoc.
Bohužel nám strach často zatemňuje i část mysli –
neokortex. Je to evolučně nejmladší částí mozku (zvaný také koncový mozek, šedá
kůra mozková – starý jen asi 100 tis. let), který je zodpovědný za vědomé
rozhodování a vnímání. Projevuje se rozumem, inteligencí a morálkou. Neokortex
umožňuje každému z nás potlačovat a ovládat emoce a ovládat primitivní pudy.
A tak nám po pohodovém a
odpočinkovém létě přichází další testovací období strachu. S blížícím se
podzimem a zimou přichází opět nemoci z nachlazení a chřipky, které byly vždy
v našich životech běžné. Také přichází opět další strašení s nemocemi, testováním, rouškami a tlakem na očkování.
Strach se stal skvělým manipulačním nástrojem dnešní doby, dobrým byznysem a politickým nástrojem.