V
den školního vysvědčení si často vzpomenu na příběh, který
se odehrál před 36 léty.
To se narodil náš syn a já se
vypravila na prázdniny k manželovo rodičům. Bydleli v malé
vesničce na Šumavě. Když jsem první den prázdnin přijela, byla
všude plačtivá atmosféra. Nebyli schopni pobrat situaci, která
se stala. Sousedovic dvanáctiletý chlapec se oběsil.
Měl
velmi přísného otce a ten mu ke konci školního roku vyhrožoval slovy. „Jestli si ty známky neopravíš, tak ani nechoď radši
domů".
On domů přišel. Položil vysvědčení s pětkou na stůl
a měl z táty takový strach, že ……
Když
otec vysvědčení našel velice nadával a křičel, že až se mu
dostane ten kluk do ruky, že uvidí, že mu ukáže apod. Uviděl.
Když ještě večer nebyl kluk doma, tak ho všichni začali hledat.
Našli ho oběšeného na půdě.
Dětská
ustrašená dušička se tolik bála, že v tu chvíli to bylo asi
jediné řešení. To vše může způsobit strach.
V
situaci přísného otce bych bývala být nechtěla. Doufám, že si
to už odpustil. Určitě své dítě miloval a chtěl pro něj to
nejlepší. Ale asi to jinak neuměl. Dětské duše jsou velmi
křehké nádoby a potřebují cítit přijetí a bezpodmínečnou
lásku.
Milý
rodiče školáků zkuste se zamyslet co někdy říkáte svým
dětem. Mohou to pochopit po svém. Za pár dnů budou mít vysvědčení. Ve škole se vše
teprve učí a připravují na život. Někdy je třeba místo
přísnosti dětem věnovat více pozornosti a více lásky bez
podmínek.
Tak
si užijte s vašimi dětmi vysvědčení a jestli tam bude nějaká
ta špatná známka tak trochu přivřete oko a vzpomeňte si na
tento příběh. Důležitější je u dětí jejich zdraví, radost
než samé jedničky.
Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat