Nemoc jako dar

Nemoc jako dar

Tak tohle kdyby někdo přede mnou před pár léty řekl, tak by mě asi hodně naštval. A ještě kdyby to řekl v situaci, kdy mi je opravdu špatně, tak to bych asi hodně nadávala a vztekala se.

Ale dnes…? Dnes skutečně vím, že je nemoc naším určitým darem a hlavně ukazatelem cesty. Té cesty po které jdeme špatně. Cesty, která není v souladu s naším vnitřním já a nejsme ve své vlastní moci. Proto přijde nemoc. Také je darem, který nás má něco naučit. Třeba to, že se máme mít více rádi. Že se nemáme nechat od nikoho ponižovat, máme se naučit určit si své vlastní hranice, máme se naučit říkat ne a pod. 

Podělím se o svůj příběh a poučení. Před několika měsíci mě začalo hrozně bolet levé koleno. Nemohla jsem si na něj kleknout, chodit do schodů a ze schodů, nateklo mi a hrozně bolelo. Byla jsem fakt naštvaná, protože mě to omezovalo v běžném životě.

Dnes přistupuji ke svým zdravotním problémům jinak než dříve a pokud situace nevyžaduje akutní ošetření a nejde o ohrožení života snažím se řešit problémy sama.

Se svou bolestí si můžeme popovídat a ona nám je opravdu schopná říci, co je v našem životě špatně, co se máme naučit a co nám chce sdělit.

Samozřejmě, je třeba ztišit svoji mysl a dostat se do stavu klidu (pro mě stavu Alfa).

Než jsem se ale do tohoto stavu dostala, abych dostala odpověď od bolesti potřebovala jsem zpracovat emoce schované za touto bolestí. Byl to vztek, pocit bezmoci a lítost. Tyto emoce nepatřili jen mé bolesti, ale měli souvislost s jednou mou blízkou osobou, u které jsem si neuměla vytyčit svoje hranice. Doslova jsem v určité situaci před ní lezla po kolenou. Nedokázala sem jí v tu chvíli říci, jak mě štve její chování a poslušně jsem plnila to o co mě slušně žádala, i když mě se to nelíbilo. Z psychosomatického úhlu pohledu je bolest kolen přisuzována EGU. Ego se rádo povyšuje, ale jeho obrácená a skrytá tvář je i v jeho opaku. Ve vlastním ponižování. Často se nevědomky ponižujeme, abychom se ostatním zalíbili.

Pamatuji si na pohádku a Pyšné princezně, kdy princ Miroslav uděloval velice moudrou radu. 

Nikdy se před nikým nepovyšuj, nikdy se před nikým neponižuj.

A tak byla moje hrozná bolest kolene vlastně darem. Darem uvědomění, co ve svém životě dělám špatně a co mě to má naučit. Měla jsem se naučit své vlastní hodnotě a přestat se nechtěně a možná i od dané osoby nevědomky ponižovat. Měla jsem se naučit říkat ne, i když se to mnohým blízkým nelíbí a ovlivní to jejich život. Měla jsem se naučit postavit se na první místo a nechat ostatní zvládat jejich lekce bez mojí záchrany. Pochopila jsem řeč mé bolesti. Naučila se, to co jsem se měla naučit a bolest? Oteklé koleno se začalo lepšit, uzdravovat a za pár týdnů jsem byla opět v pořádku. Naše tělo má samo uzdravující schopnosti, jen je třeba umět správně naslouchat. Pomocí práce s energií, emocemi a myšlenkami můžeme měnit buněčnou paměť našeho těla a tak můžeme uzdravit svoje problémy. Často i bez léků a lékařů. Zkuste převzít odpovědnost za své zdraví a za svůj život. Věřte, že to stojí za to.