Naše lidské srdce je důležitým orgánem v našem těle, bez kterého nejde žít. Už v pátém týdnu těhotenství začíná budoucímu miminku bít srdce. Takže dříve, než jsme se sami mohli po narození nadechnout, už naše srdce fungovalo a vyvíjelo se. Srdce není jen dokonalým fyzickým orgánem, ale je sídlem duše a emocí. Pokud prožíváme bolestnou emoci, jako je zármutek, lítost, zradu, bezmoc, cítíme bolest na duši. Emoce jsou silně propojeni s naším srdcem, proto můžeme po rozchodu říci. On nebo ona zranila mé srdce. Ale v srdce je také centrem lásky, radosti a nadšení.
Bohužel se někdy stane, že po velké lásce přijde zklamání, zrada a rozchod. Pokud tyto emoce neumíme přijmout, zpracovat a pochopit, zůstanou uložené v buněčné části našeho těla. Právě smutek a zklamání cítíme nejvíce v srdeční oblasti.
Každý z nás určité takové zklamání někdy zažil. Ženy
bývají více emotivní a umí své emoce dávat najevo víc než muži. Proto se
častěji umí s takou situací lépe vyrovnat. Muži jsou naopak vedeni od mala
k tomu, aby neprojevovali své emoce (velký kluk nebrečí, když budeš ufňukaný,
nebude tě mít nikdo rád apod.) Výchovou jsme převzali mnoho chybných programů a
přesvědčení. Mnoho mužů si myslí, že když dají najevo své citlivé emoce, nejsou
tím správným chlapem.
A tak se stane, že se může nahromadit v srdci mnoho
emočních bolestí. Mohou to být emoční bolesti prožité v dětství, jako je ponížení,
zrada, bezmoc, odmítnutí, opuštění apod. Další prožité z rozchodů, smrti
partnera apod. Často se stává, že naše podvědomá mysl vytvoří tzv. ochranný
štít kolem srdce. Někdo to cítí jako zeď, zábranu. Je to doslova mentální
energie, která srdce uzavře. Proč?
Protože je v srdci už dost bolesti na to, aby mohla přijít další. Naše
podvědomí nás chce ochránit.
Přitom i muži chtějí lásku. Chtějí být přijímání, uznáváni,
hýčkáni, milováni. Láska je přirozenou součástí našeho života. Ale co dělat s tou bolestí, která už
v srdci je? Muži neví? Neumí pracovat s emocemi, neumí ty citlivé
projevit a tak je raději schovávají za masku svého ega. Před emocemi utíkají k alkoholu,
cigaretám, drogám, nebo k hrubému chování, k ženám. Proč? Lepší je přeci,
zranit jiného, než být sám zraněn. Tak k sobě přitahují určitý typ žen,
vztah bývá tak často založen na intimním vztahu více než na skutečné lásce. Před
potlačenými emocemi nemůžeme utéci.
Ale také nemůžeme křivdit všem mužům. Jsou muži, že dokáží
částečně otevřít své srdce, dokáží se zamilovat a dát lásku. Ale je to jen
srdce otevřené na půl…co kdyby opět přišla zrada? Pokud muž ale má to štěstí a
potká ženu, která má svá emoční traumata už zpracovaná, má otevřené srdce a je
ve své vlastní síle ženy, dokáže srdce partnera otevřít a jeho zranění láskou
vyléčit.
Pokud alespoň jeden z partnerů, má srdce pro druhého
otevřené bezpodmínečnou láskou může mu pomoci překonat tyto emoční bolesti. Ale ten druhý musí především chtít a udělat
něco pro svoji změnu. Je třeba vystoupit z rolí kritika a oběti. Je třeba
odpustit předcházejícímu partnerovi a ukončit tak emočně a energeticky tento
vztah.
Do nového vztahu je nejlépe jít rovnou s otevřeným srdcem
a potkat tak další otevřené srdce. Pokud se tato láska vzájemně propojí, může „hory
přenášet“.
Bohužel se někdy stane, že po velké lásce přijde zklamání,
zrada a rozchod. Pokud tyto emoce
neumíme přijmout, zpracovat a pochopit, zůstanou uložené v buněčné části
našeho těla. Právě smutek a zklamání cítíme nejvíce v srdeční oblasti.
Každý z nás určité takové zklamání někdy zažil. Ženy
bývají více emotivní a umí své emoce dávat najevo víc než muži. Proto se
častěji umí s takou situací lépe vyrovnat. Muži jsou naopak vedeni od mala
k tomu, aby neprojevovali své emoce (velký kluk nebrečí, když budeš ufňukaný,
nebude tě mít nikdo rád apod.) Výchovou jsme převzali mnoho chybných programů a
přesvědčení. Mnoho mužů si myslí, že když dají najevo své citlivé emoce, nejsou
tím správným chlapem.
A tak se stane, že se může nahromadit v srdci mnoho
emočních bolestí. Mohou to být emoční bolesti prožité v dětství, jako je ponížení,
zrada, bezmoc, odmítnutí, opuštění apod. Další prožité z rozchodů, smrti
partnera apod. Často se stává, že naše podvědomá mysl vytvoří tzv. ochranný
štít kolem srdce. Někdo to cítí jako zeď, zábranu. Je to doslova mentální
energie, která srdce uzavře. Proč?
Protože je v srdci už dost bolesti na to, aby mohla přijít další. Naše
podvědomí nás chce ochránit.
Přitom i muži chtějí lásku. Chtějí být přijímání, uznáváni,
hýčkáni, milováni. Láska je přirozenou součástí našeho života. Ale co dělat s tou bolestí, která už
v srdci je? Muži neví? Neumí pracovat s emocemi, neumí ty citlivé
projevit a tak je raději schovávají za masku svého ega. Před emocemi utíkají k alkoholu,
cigaretám, drogám, nebo k hrubému chování, k ženám. Proč? Lepší je přeci,
zranit jiného, než být sám zraněn. Tak k sobě přitahují určitý typ žen,
vztah bývá tak často založen na intimním vztahu více než na skutečné lásce. Před
potlačenými emocemi nemůžeme utéci.
Ale také nemůžeme křivdit všem mužům. Jsou muži, že dokáží
částečně otevřít své srdce, dokáží se zamilovat a dát lásku. Ale je to jen
srdce otevřené na půl…co kdyby opět přišla zrada? Pokud muž ale má to štěstí a
potká ženu, která má svá emoční traumata už zpracovaná, má otevřené srdce a je
ve své vlastní síle ženy, dokáže srdce partnera otevřít a jeho zranění láskou
vyléčit.
Pokud alespoň jeden z partnerů, má srdce pro druhého
otevřené bezpodmínečnou láskou může mu pomoci překonat tyto emoční bolesti. Ale ten druhý musí především chtít a udělat
něco pro svoji změnu. Je třeba vystoupit z rolí kritika a oběti. Je třeba
odpustit předcházejícímu partnerovi a ukončit tak emočně a energeticky tento
vztah.
Do nového vztahu je nejlépe jít rovnou s otevřeným srdcem
a potkat tak další otevřené srdce. Pokud se tato láska vzájemně propojí, může „hory
přenášet“.
Potřebujete pomoci zpracovat své emoce? Jsem tu pro vás. www.studiodaja.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat