Role kritika a role oběti

 

Na to, abychom mohli hrát roli kritika a oběti nemusíme být profesionálními herci ani skvělými umělci. Stačíme si na to sami. Kritik se často objevuje jako součást naší mysli, našeho ega. 

A kde se tam vzal? Když jsme se narodili, něco takového jako vnitřního kritika, jsme určitě ve své mysli neměli. Ale jak jsme postupně rostli, rodiče nás začali vychovávat. Učili nás, co je dobré, co špatné. Co se sluší, co se nesluší. Co je správné, co není správné. Jak máme vypadat, co máme říkat a také raději neříkat.

Postupně jsme tyto programy přijali za své. Abychom byli přijatelnými, měl nás někdo rád a poskytl nám lásku a bezpečí, naučili jsme se splňovat různá očekávání. Pak jsme byli odměněni a přijati. Pokud ne, byli jsme odsouzeni, odstrčeni a trestáni. Často nespravedlivě. Tak jsme se dostali i do té druhé role a to je role oběti.

Děti ve věku do sedmi let, nemají ve své mysli rozlišovací filtr vnímání. Neví, co je fixe a co skutečnost. Jejich mysl funguje převážně v hladinách Alfa, kde se všechny informace nahrávají hluboko do podvědomé mysli. Tvoří tak základ našich vytvořených a naučených vzorců chování. Přebíráme tak nevědomky názory druhých a vytváříme si určité podvědomé programy a přesvědčení.

Pokud chcete zjistit, kdo vám v životě nejvíce ubližuje, podívejte se do zrcadla. Vidíte ho tam? Ano, vidíte sami sebe. Toho, co vás tak kritizuje, ponižuje a zraňuje. Většina lidí má kritika, který nejvíc mluví, když se podíváte právě do toho zrcadla. „No ty dneska vypadáš, co ty šediny? Ta velká prdel, špeky, dvojitá brada. No to snad nemyslíš vážně? V tomhle chceš jít mezi lidi? Všichni tě pomluví, vypadáš jak puberťačka. Prober se, víš vůbec, kolik ti je? No, nic si nedokázala. Jsi stará a neschopná. Ani se nemůžeš divit, že tě manžel podvádí."

Dostáváme se do druhé role. Role oběti. „Já se o něj celý život starám, porodím mu tři děti, vařím, peru, tahám nákupy. Ani do divadla mě nikdy nevzal. Nic pro něj neznamenám. Ani kytku mi k svátku matek nekoupil“.

Milé ženy, dámy, slečny. V těchto dvou rolích býváme přebornice. Někdy jsou to až "Oskarové role". Bohužel ve skutečnosti ocenění nedostaneme, ale často nám na základě této role odpoví naše tělo nemocemi. A vztahy? I tady zákon přitažlivosti funguje velice dobře. Přitahujeme si pak do svého života více takových lidí, kteří nám budou jen nastavovat zrcadlo, abychom se cítili jako oběť. Bohužel i tito lidé, hrají jen své role.

Pokud si uvědomíte, že jsou to jen a jen nahrané programy v naší mysli a my podle nich hrajeme v životě tyto role, jde to změnit. Ve skutečnosti nejste neschopní a nejste takový chudáci. Vy si to jen myslíte! A to je rozdíl.

Dostali jsme každý svobodnou volbu svých myšlenek. Na základě těchto myšlenek prožíváme pocity a emoce. Nikdo na světě vás nemůže donutit cítit se špatně, když vy nebudete chtít. Je to o určitém pochopení souvislostí a uzdravení především vztahu k sobě. Je to cesta transformace vědomí a převzetí plné odpovědnosti za svůj život. Je to nová dovednost, kterou je dobré se naučit. Dvě největší zkratky ke šťastnému životu jsou sebeláska a odpuštění. Pokud máte pocit, že i vy hrajete tyto role a neumíte z nich sami vystoupit je čas si nechat pomoci.