Když jsem se před léty ponořila do osobního rozvoje a začala
řešit své problémy, tak mě mnoho lidí radilo a říkalo „musíš se naučit mít
ráda“. Připadalo mi to divné a trochu sobecké. Sebeláska se nikdy nenosila,
nevyučovala a nikdo nám nevysvětlil, jak je důležitá. Když se budeme mít rádi, tak abychom
nedopadli třeba jako pyšná princezna? Tam také nebylo něco v pořádku.
Ano, to co je špatně, je láska z pozice vlastního ega a naší vlastní důležitosti. Princ v této pohádce říká velké moudro. Nikdy se před nikým neponižuj, ale také se nikdy před nikým nepovyšuj.
Pravá sebeláska vychází z našeho srdce a nemá potřebu
se povyšovat, ale také ponižovat. Pravá sebeláska miluje to, co je v nás
dobrého, ale i to, co často nechceme přijmout. Naši pomyslnou nedokonalost, naše
životní prohry, naši velkou prdel či křivý nos.
Pravá sebeláska si uvědomuje svou vlastní hodnotu a dovoluje si být
nedokonalá ve své přirozené dokonalosti.
Zkuste se zamilovat sami do sebe. Představte si, že uvnitř
vás je někde vaše vnitřní malé dítě (vaše emoční Já), které čeká na přijetí a
lásku. Dejte mu ji, je nejvyšší čas. Dovolte si do sebe zamilovat, uvidíte, že
svět bude hned o něco lepší.
A pokud se to teprve učíte, zkuste použít jednoduchý tahák.
Když se budete v něčem v životě rozhodovat a nejste si jistí, jak se
rozhodnout, odpovězte si na otázku…co by udělal, ten kdo se má opravdu rád?
Víte co? Nadělte si na Svatého Valentýna plnou hrst lásky napřed pro sebe, abyste měli z čeho dávat ostatním.
Tak dobrá rada. I když máte plné srdce lásky pro ostatní, nikdy nezapomeňte dát lásku sami sobě.
www.studiodaja.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat