Jedno malé zamyšlení nad tématem LHANÍ. Když jsme byli dětmi, tak jsme do určitého věku říkali, co si myslíme, co cítíme a neměli jsme s tím problém. Když se nám někdo nelíbil, dali jsme to najevo dost jasně. Ale pak se něco změnilo.
Přestali jsme říkat pravdu a začali jsme lhát. Kdo nás to naučil? Možná jedna naše část našeho Já, která nás má za úkol ochránit. Je to strach. Strach z odpovědnosti, strach z problému. Výchovou nás rodiče a společnost začali učit co se má, nemá. Co se sluší, nesluší. Co se může říkat, co nemůže...apod. Tak nám ten náš jednoduchý, radostný dětský svět, trochu zkomplikovali.
A tak lžeme, abychom se vyhnuli problémům. Myslím, že všichni máme se lhaním určitou zkušenost. I já měla období, kdy jsem lhala. Rodičům, partnerům, dětem, přátelům, zákazníkům. Proč? Ze strachu, čelit problémům. Nevytváříme sice problém venku, ale vytváříme si ho pak uvnitř sebe.